Původně gotický hrad, později rozšířen renesančně. Po r. 1802, kdy vyhořel, byl obnoven Schwarzenbergy. V polovině 19. století novogoticky přestavěn.
Předchůdcem dnešního hradu Orlíka byl pravděpodobně malý hrad vybudovaný na ochranu cesty od Milevska na Mirovice na levém břehu Vltavy nad brodem, kde se vybíralo clo z plavby po řece. První zmínka o clu na Vltavě je z r. 1253. Zprávy z let 1287–1288 svědčí o královském držení Orlíka. Tehdy docházelo k ozbrojeným srážkám orlické posádky s lidmi pražského biskupa Tobiáše z Bechyně, kdy kořist a zajatci byli sváženi na Orlík. Koncem 13. století byl původní hrad přestavěn, z dochovaných zbytků však lze rekonstruovat jeho podobu. Byla to obytná budova s předsunutou válcovou věží s ohrazeným nádvořím. Později byla hradba zpevněna půlkruhovou baštou. Před možným útokem byl hrad chráněn hlubokým příkopem vylámaným ve skále. Po r. 1340 došlo k rozšíření hradu přístavbou dalšího křídla na východní straně, kde byl terén pro stavbu nepříznivější. Hradební zeď posloužila jako základ zadní stěny nového stavení na jihovýchodní straně. Vstup do tohoto jednopatrového křídla zajišťovala pavlač, na kterou se vystupovalo po schodišti z nádvoří. Z r. 1357 je zachována první historická listina týkající se dnešního hradu Orlíka. Toho roku král Karel IV. udělil hrad v manství svému kancléři Dětšichovi z Portic, biskupu mindenskému a pak proboštu vyšehradskému. Ten však Orlík dlouho nedržel. S královým svolením postoupil hrad r. 1360 svému synovci Dětřichu mladšímu z Portic, purkrabímu na Vyšehradě. R. 1369 (pravděpodobně po smrti nového majitele) udělil král Karel IV. hrad v manství Hyncíku Pluhovi z Rabštejna, jehož otec byl finančníkem krále Jana Lucemburského. Hyncík byl později jedním z oblíbenců krále Václava IV. R. 1395 vyměnil Orlík s jiným královým milcem, Zikmundem Hulerem, královským podkomořím (za Boršengryn v Chebském kraji). Po popravě Hulera (1405), kterého falešně obvinili před králem jeho nepřátelé ze zpronevěry, byl Orlík ponechán Hulerovu bratru…
číst dáleHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, 10.6. 2003
V nepřístupných lesích na březích Vltavy měli své skrýše loupežníci, kteří byli postrachem širého kraje. Byli to muži divokých tváří a otrlých srdcí, nemající s nikým slitování. Kdo jim padl do rukou, byl bez milosti obrán o všecko, a protivil-li se, zabili ho. Nevinná krev lpěla na jejich rukou – a proto nad hlavou všech visel katův meč. Bylo však těžko je potříti a vypleniti, neboť měli dobré úkryty a znamenitého vůdce, jménem Baťka, který byl jak ostříž opatrný. Ani kníže, vytrhnuv proti Baťkovi, nic nepořídil, takže kraj nadále trpěl jeho řáděním. Našla se však jiná zbraň, jiná střela, která zasáhla zbojníkovo srdce. Batěk měl s sebou v lesích mladou ženu a malého synka, jehož velmi miloval. Když sám zabíjel, nepomyslil, jak je smrt krutá a že – zabíjí-li otce rodiny – činí z jejich dětí sirotky. Teprve, když mu zlá nemoc vyrvala z náruče milovanou ženu, pocítil Batěk, co je to lidská bolest. Jako bezhlavý chodil po…
číst dále
2.9. 2002
