Dobrš
Tvrz od východu
© mystik, 4/2003
Jádrem tvrze je původně čtyřpatrová věž, která pochází zřejmě ze 14. století a měla obytné třetí patro. Patrně stávala volně v severní části nedochovaného okrouhlého opevnění. Později byly postaveny dva pozdně gotické paláce na východě a západě věže a vzniklo i dodnes dochované obvodové opevnění s bránou, okolo které jen o trochu později také vyrostly dvě další obytné budovy (dnes porušené pozdějšími úpravami). Někdy v této době byl zrušen ochoz věže a přistavěno další (dnes nedochované) patro. Zřejmě za Václava Koce z Dobrše (po roce 1582) proběhla přestavba západního křídla a byly přistavěny budovy s nádvorní arkádou vně hradeb na jihu. Tvrz prý byla pokryta ornamentálním sgrafitem, malý zbytek je nad arkádou západního křídla a také na vstupní bráně hospodářského dvora s datací do roku 1597. Na věži jsou zbytky psaníčkového sgrafita. Hubert Zikmund z Althaimu nechal sjenotit celou východní část barokní… číst dále
Obec byla pravděpodobně v raném středověku důležitým střediskem knížectví, o čemž svědčí existence dvou románských kostelů. První písemná zmínka o obci pochází ale až z roku 1377, kdy je zmiňován Přibík z Dobrše zvaný Kocík. Rod Koců z Dobrše tu pak sídlil až do roku 1608. Po tomto roce se vlastníci střídali, až bylo panství v roce 1707 připojeno ke schwanzenberským državám. Část komplexu tvrze byla rozprodána poddaným k obývání, z části vznikla sýpka, později tu byla i škola.
Na jih od dobršského hradu vystupuje vrch Poledník, porostlý mladým lesem. Přejdeme-li jej, octneme se v malebné úžlabině, jejímž středem protéká bystrý potok. Střídají se tam pestré skupiny stromoví s houštinami, paseky s paloučky, je tam na výsluní živo a veselo, neboť se tu s oblibou zdržuje ptactvo i všeliká drobná zvěř. O něco dále k západu se rozlévá mezi stráněmi rybníček, pod nímž kdysi vesele klapal horský mlýnec. V té době, kdy vládl v Čechách bujarý kníže Oldřich, syn Boleslava II., bydlel tu mlynářský chasník Koc, junák nad jiné statečný a silný. Když měl po práci, vyšel si do okolních lesů, hemžících se tehdy dravou zvěří, ozbrojen jsa jenom krátkým, pevným oštěpem. Potkal-li medvěda, který se mu včas neuhnul s cesty, pustil se s ním nebojácně v zápas. Stalo se jednou, že kníže Oldřich uslyšel o bohatství zvěře v tomto odlehlém kraji a zavítal sem na lov. Odloučiv se od své družiny, vjel… číst dále
|
Přihlášení |
