Třebotov

Po nich držel čásť vesnice Vernéř řečený Mareš a na tvrzi seděl Henslin Pesoldův, oba též Pražané. Týž Henslin prodal r. 1374 tvrz Třebotov se 4 dvory kmecími a vinicí, dvůr Roblín s poplužimi a dvory kmecími Merklínovi Stachovi, rychtáři Většího města Pražského. Tento se nacházel v držení Třebotova až do r. 1387, kdežto pro jisté zmatky jím způsobené odhádáno jest zboží Třebotovské a postoupeno Oldřichu Medkovi z Lešan odjinud z Valdeka. Tento a syn jeho Havel odpírali provolání nějakých dědin Třebotovských (r. 1398), kteréž držíval Jan Michalíkův, neb jak již řečeno, nenacházel se Třebotov v držení jediného pána. (Tvrz a dvůr patřily sice pánům z Valdeka, ale nějaké právo k nim měl Jan Michalkův, po němž provoláno jako odúmrť (DD. 14 f. 73-77, Auersperg v. d. o. G. II. 25). Jinou čásť držel Mikuláš Maceška, který na ni r. 1404 dluhy zapisoval. Roku 1405 byl již mrtev a dlužníci (vlastně poručníci) uvázali se ve zboží jeho (DD. 15 f. 381). Z odkazu jeho dostal se kostelu zdejšímu plat na vinici jedné u Košíře (Lib. erect. VIII. 45.). Po Macešce zůstali sirotci; jeden tuším z nich Jiřík držel Třebotov až do r. 1412 (DD. XV. 382.). Z toho dvora brala nějaký plat též kapitula Pražská a měla ve vsi do r. 1421 dva úročníky (Rel. tab. II. 75, Arch. č. I. 512). Roku 1412 provolán jest dvůr n. Maceškův jako odúmrť po smrti jakéhosi Jordána a byly o to nějaký čas spory, konečně zůstal dvůr ten Janovi ze Kbela (DD. 15 f. 381.). Roku 1405 připoníná se Vernéř z Třebotova. Odúmrť po vdově jeho Kunce vyprosil si r. 1457 Vácslav ze Skuhrova (Arch. bibl. Praž. DD. 16 f. 105.). Konečně se připomíná r. 1418 Mikuláš z Chotče jako spolupatron kostela zdejšího (Lib. conf.). Po Havlovi, který asi před r. 1410 zemřel, zůstali v držení Třebotova vdova Dorota a synové jeho, z nichž nejstarší Oldřich r. 1418 a 1419 jako spolupatron kostela Třebotovského se připomíná. Později následoval v držení tohoto zboží bratr jeho Jan, kterýž se v letech 1425-1430 jako přívrženec strany katolické připomíná. Páni z Valdeka ještě r. 1442 psali se z Třebotova. Jak se zdá, seděl na Třebotově ke konci tohoto století Vojtěch Tvoch z Nedvídkova. Později seděla tu Mandaléna z Vrtby a potom dcera její Vracka z Klinšteina. Asi okolo r. 1530 koupil tvrz, dvůr a ves Třebotov Vácslav Bechyně z Lažan, od tohoto nedlouho potom Matouš Hovorčovský, měštěnín Nového města Pražského. Hovorčovští dosáhli povýšení na šlechtictví a heslo si vzali po Kolivé hoře, vypínající se nad Třebotovem, zovouce se Hovorčovskými z Kolivé hory. Jiřík, nástupce Matoušův, seděl na Třebotově r. 1569 s manželkou Kateřinou. Později měl nemalé pře se svými sousedy a oženiv se po druhé r. 1599 s nějakou Lidmilou, prodal r. 1610 Třebotov Matoušovi staršímu Hovorčovskému, měštěnínu Berounském a strýci svému. Po pěti letech koupili týž statek Jan starší Ledčanský z Popic a Dorota ze Sonenšteina, manželka jeho. Ledčanský horlivě účastnil se tehdejšího povstání a svou osobou táhl k Vídni; pro svá provinění odsouzen jest r. 1622 polovice jmění svého, a statek jeho Třebotovský prodán jest r. 1623 Dr. Vácslavovi z Fliesenpachu, radě při apelacích a starostovi komorničímu při dskách zemských, a Kateřině manželce jeho. Když Vácslav zemřel, prodala vdova od něho zůstavená statek Třebotovský klášteru Zbraslavskému za 8000 kop míš.,12) tvrz pak byvši připojena k panství Zbraslavskému, brzo zanikla..